Memo investorům 2018

Vážení investoři,

v prosinci a lednu se každoročně v médiích objevují různé makroekonomické a tržní předpovědi. Otázky, které si prognostici kladou, jsou vždy stejné: Kdy přijde další hospodářská recese? Kdy přijde další medvědí trh? Co udělají akcie v nadcházejícím roce? Mnozí z vás víte, že k těmto prognózám přistupuji s velkým despektem. Tento svůj postoj, který už ani nemůže být pevnější, jsem vysvětlil například v článku „Na burzách bude pršet, ekonomku pobolívá koleno“. Článek má poněkud specifický název, který je dílem editora, a zároveň je psán bez jediného náznaku diplomacie. Každopádně doufám, že se mi v něm podařilo shrnout celou problematiku předpovídání. Pokud se Vám článek podaří přečíst až do konce, zjistíte, proč doporučuji všechny předpovědi ignorovat. Naprosto všechny.

Na tomto místě zdůrazněme, že ani jeden z nejúspěšnějších investorů světa, skutečně ani jeden, nezbohatl díky tržním předpovědím. Ani díky nim nezískal sebemenší výhodu. Vždyť jen a pouze ve zpětném pohledu je všechno jasné jako křišťálově čistý horský potok. V době, kdy se události teprve vytváří, je ale všechno mlhavé a neurčité. Připomeňme si léto 2007, kdy se rodila nejhorší finanční krize od dob Velké deprese ve třicátých letech. Z dnešního pohledu je to jednoznačné, právě tehdy byl nejvyšší čas opustit loď a prodat všechny akcie. Má to ale háček. V té době nemohl nikdo opravdu vědět, že přichází tak ničivá bouře. Atmosféru v dané chvíli skvěle popsali analytici State Street Corporation, druhé nejstarší finanční instituce USA. V srpnu 2007 uvedli:

„Tržní účastníci nevědí, jestli mají nakupovat na základě fám a prodávat na základě mediálních zpráv, dělat přesný opak, dělat obojí, nebo nedělat nic v závislosti na tom, jakým směrem vítr fouká.“

Žádný plat zřejmě není dostatečně vysoký pro tak brilantní analýzu! Ale zanechme jízlivosti. Každopádně dnes to vypadá, že poslední finanční krizi předvídal téměř každý. Pravděpodobně jste slyšeli někoho, jak sebevědomě prohlašuje: „věděl jsem to celou dobu“. Přirozeně to ale vědět nemohl. Takový člověk ve skutečnosti pouze potvrzuje něco, čemu se v psychologii říká zkreslení zpětného pohledu (hindsight bias).

Finanční krizi nepředvídal ani Warren Buffett, nejúspěšnější investor planety. Ten později vypovídal před Komisí pro vyšetřování finanční krize (FCIC). Pod tlakem nepříjemných otázek řekl: „Ano vím, zpackal jsem to. Nemyslel jsem si, že to splaskne takovým způsobem.“ Ani velký Buffett křišťálovou kouli zkrátka nemá. Navzdory tomu dosáhl na burze v průběhu několika desítek let impozantního úspěchu.

Naše investiční strategie, kterou společně uplatňujeme, tedy z pochopitelných důvodů není založena na snaze o předpovídání budoucnosti. Jen uvažme statistiky. Od roku 1900 přišla na akciové trhy korekce (pokles o 10 až 20 procent) v průměru jedenkrát za rok. Velice častý jev. A teď zásadní číslo. Zhruba 20 % těchto korekcí vyústilo v takzvaný medvědí trh, tedy pokles o více než 20 %. Důležité je připomenout, že není medvěd jako medvěd. Někdy vláda medvěda vede k poměrně snesitelnému poklesu, párkrát za století ovšem pošle ceny akcií dolů o 50 %. Tolik suchá statistika. Jak poznat, kdy jde o pouhou korekci, a kdy korekce vyústí v nepříjemný medvědí trh? Tady je třeba pamatovat na malé ošklivé tajemství celé Wall Street: nikdo nic neví. Nikdo ve skutečnosti neví, jestli se v dalším roce či dvou budou akcie pohybovat směrem nahoru, dolů nebo snad dokolečka. Když se někomu povede medvědí trh správně předpovědět (a tím nemyslím člověka, který jej předpovídá tak dlouho, až se jednoho dne nevyhnutelně trefí), jde o pouhé štěstí.

Úspěch na burze tedy netkví v úspěšném předpovídání budoucnosti. Jsem si jistý, že tkví v pečlivé přípravě, trpělivosti a ve správné reakci na tržní události. Příliš jednoduché? Jedině
na papíře. Jak se do toho všeho připlete lidský mozek se svými rychlými závěry a emocemi, vše
se řádně komplikuje.

Možná jste někdy četli knihu Mistra Suna, Umění války. Jedná se o skutečně mistrovské dílo strategie, které bylo inspirací pro generály a vojenské stratégy po celé věky. Připomeňme, že Mistr Sun žil okolo roku 400 před naším letopočtem, v éře chaosu, nazývané v Číně období Válčících států. Jeho dílo se mnohem později dobře uplatnilo také v byznysu. Přestože je to trochu neortodoxní, osobně spatřuji jeho velkou hodnotu rovněž v oblasti investování. Sun Tzu totiž zdůrazňuje lidské charakteristiky a chování, které lze s úspěchem aplikovat na burze. Pro naše potřeby si uvedeme pouze dva krátké úryvky, přestože by se o knize dalo psát velmi dlouho.

V dávných dobách udělali vynikající válečníci nejprve vše pro to, aby je nebylo možné porazit, a pak čekali na okamžik, kdy bude nepřítel zranitelný.

Neporazitelnost tkví v obraně, možnost vítězství v útoku.

Použití výše uvedeného na burze je sice jednoduché, ale zároveň není v praxi snadné. V čem tedy tkví neporazitelnost? Za prvé, důležité je držet skvěle diverzifikované portfolio. Které akcie přinesou v následujících pěti či deseti letech nejvyšší výnos? Německé nebo snad japonské? Které se naopak stanou propadákem? Netušíme. Je tam příliš mnoho proměnných, příliš mnoho politických, ekonomických a psychologických faktorů. Stejně tak příliš mnoho voleb, mnoho reforem, a mnoho reforem těchto reforem. Z toho důvodu musíme držet globálně diverzifikované portfolio. Za druhé, nesmíme spoléhat na jedinou třídu aktiv. To znamená například nemít celé portfolio v akciích, ale držet také dluhopisovou složku. Ta nám tvoří solidní obranu. Až přijde na trhy pokles a menší či větší panika, budeme moct dluhopisy prodat a přikoupit akcie, které budou k mání za nízké ceny. Alternativou je mít pro období výprodejů připravené finanční prostředky na bankovním účtu. Za třetí, nikdy se nedostat do pozice, kdy musíme prodávat akcie. Když akcie klesnou třeba o dvacet procent, chceme je buď držet (pokles zaspat), nebo přikoupit. Nechceme být přinuceni k prodeji akcií, například z důvodu ztráty práce v období hospodářské recese nebo delší nemoci. Prodávat akcie po poklesu je vlastně dárek ostatním investorům, kteří mohou výhodně nakoupit podíly v kvalitních firmách za výprodejové ceny. Už zřejmě víte, kam mířím. Abychom se tomuto černému scénáři (vynucený prodej akcií) vyhnuli, je naprosto zásadní komfortní likvidní rezerva. Často se uvádí minimálně šestinásobek měsíčních výdajů domácnosti. Ovšem čím vyšší rezerva je, tím bezpečnější
je vaše akciová složka. Mějte neustále na paměti, že nákupem akcií jsme se posunuli a zcela změnili svou pozici v globálním ekonomickém systému. Přesunuli jsme se z pozice spotřebitele (kupuji iPhone) do pozice vlastníka (mám podíl ve firmě Apple, a podílím se tak na dlouhodobém úspěchu této korporace). Prosím nebrat jako investiční doporučení.

Výše uvedené tři body z vás udělají neporazitelného a neotřesitelného investora, připraveného
na jakékoli tržní události. Trhy nadále porostou? Potom se budete na růstu podílet. Trhy poklesnou? Potom jste připraveni na výhodné nákupy. Nebo alespoň na období nečinnosti, kdy budete pozorovat paniku ostatních investorů.

A pojďme k tomu druhému úryvku.

Není-li generál schopen držet na uzdě svou netrpělivost a vydá jednotkám rozkaz,
aby zdolaly hradby jako mravenci, přijde o třetinu mužů a město nezíská. Takové útoky znamenají naprostou pohromu.

Jak se to projevuje v investičním světě? Například urputnou snahou rychle zbohatnout. Trefit další Amazon nebo alespoň Microsoft. Odejít do hodně předčasného důchodu úspěšnými spekulacemi s kryptoměnami. Dosáhnout výnosů v krátkém časovém horizontu několika málo měsíců nebo několika málo let. A potom se třicet let povalovat na pláži (nevím jak pro vás, ale pro mne je to strašná představa).

O zdolání hradeb mravenčí metodou (o rychlé zbohatnutí) se přitom pokouší velké množství lidí. Jejich míra úspěšnosti je ovšem tristní. Nabízí se jeden hezký příklad v podobě herečky a zpěvačky Barbry Streisandové. Možná jste slyšeli píseň Tell Him, kterou nazpívala společně se Céline Dion. Povedená. Každopádně Barbra svým osobitým způsobem vstoupila i do jiné síně slávy, té investorské. Koncem devadesátých let se totiž svezla na bublině technologických akcií. Barbra v době investiční horečky vydělala celkem dost peněz. Své kamarádce Donně Karanové se například svěřila, že vydělala sto třicet tisíc dolarů na akciích eBay, a to během jediného měsíce. Karanová jí následně svěřila milion dolarů (!). Výsledek? Po pěti měsících intenzivního obchodování se jí podařilo téměř zdvojnásobit počáteční investici. Jenže následně bublina splaskla. A protože se jednalo o bublinu gigantickou, následovaly také gigantické ztráty. Mnohé technologické akcie ztratily v krátkém čase 70 nebo 80 % své ceny. Spousta „firem budoucnosti“ zbankrotovala. V těchto případech byly ztráty pro investory rovny 100 %. Můžeme se jen dohadovat, jak dopadla Barbra a její kamarádka. Zatímco o úspěších na burze se hojně píše a mluví, o neúspěších se mlčí.

V době nafukující se bubliny zkrátka vypadají i naprostí zelenáči jako geniální investoři. V této souvislosti se mi vybavuje nejlepší definice býčího trhu, jakou jsem kdy četl.

Býčí trh = období rostoucích cen, které mnohé investory vede k víře, že jejich IQ vzrostlo nejméně
o tolik jako hodnota jejich portfolia. Po nevyhnutelném tržním poklesu zjistí, že oba nárůsty byly pouze dočasné.

Jistě, je to nadsázka, ale jen mírná. V praxi vidíte mnoho lidí pachtících se za rychlými zisky. Nějakou dobu to vypadá, že se jim vše daří a že vysněná pláž je vlastně za rohem. Na burze ale neexistují žádné zkratky. Určitě ne takové, které vedou k finanční nezávislosti. Platí, že gambler nakonec vždy prohraje, a to i přes občasná (a nutně dočasná) vítězství. Platí to v kasinu, a platí to také na burze. Zatímco zbrklé útoky armády vedou ke ztrátě velké části mužstva, zbrklými spekulacemi na burze ztratíte „jen“ životní úspory.

Zřejmě vás nepřekvapí, že skončím Buffettem. Ten nám totiž už několik desítek let setrvale ukazuje správnou cestu, a to v podobě trpělivého a především dlouhodobého investování. Tak se totiž buduje velký majetek. Není to sprint, ale maraton. Při maratonu je naprosto lhostejné, že jste po deseti kilometrech s velkým náskokem první, když nakonec nedoběhnete do cíle. Buffett nám zkrátka ukazuje, že ze všeho nejdůležitější je být neustále na trhu a brát, co dává. Ví moc dobře, že „hra“ je v dlouhém horizontu nastavená v jeho prospěch. Jinými slovy že ceny akcií mají dlouhodobý rostoucí trend, a to díky neustálým inovacím, růstu globální populace, růstu produktivity a dalším faktorům. A když začne pan Trh čas od času nabízet velmi nízké ceny, je čas přikupovat. Buffett společně s Charlesem Mungerem napsal: „Zhruba každou dekádu se nad ekonomickou oblohou objeví tmavá mračna, ze kterých začne krátce padat zlatý déšť. Když se tato průtrž mračen objeví, je naší povinností spěchat ven s vanou a nikoli s čajovou lžičkou. A to také uděláme.“

To Buffettovo – Mungerovo „zhruba každou dekádu“ je samozřejmě třeba brát s rezervou, protože hospodářské recese a krize různého rozsahu nepřichází v žádném případě pravidelně. Důležité ovšem je, že jsme společně připraveni na jakýkoli tržní scénář. Moje konečná rada tedy zní: buďte neustále na trhu, užívejte si jízdu a zároveň mějte připravenou vanu. Budu velmi rád, když budu moct být na této cestě vaším průvodcem.

Vážení investoři, děkuji Vám za důvěru a těším se na spolupráci v roce 2018. Přeji Vám pevné zdraví a mnoho spokojenosti.

S úctou,

Martin Tománek