Před pár týdny zemřel Seth Morton Glickenhaus, investor a portfolio manažer, který na Wall Street strávil téměř osmdesát let, a který i po dosažení věku 100 let sledoval akciový trh na denní bázi. To ovšem neznamená, že byl intra-denním obchodníkem. Právě naopak. Glickenhaus patřil k dnes rychle mizejícímu druhu dlouhodobých (a tudíž téměř nevyhnutelně úspěšných) investorů. Jeho Dorchester Fund dlouhodobě překonával výkonnost indexu S&P 500, v průměru o čtyři procentní body ročně.

Glickenhaus začal pracovat na Wall Street už ve svých patnácti letech. Psal se rok 1929, který se měl později do dějin zapsat jako počátek Velké deprese. V průběhu své velmi dlouhé kariéry zažil vzestupy a krachy akciového trhu, o kterých drtivá většina investorů jen četla. Když přišla v roce 2008 finanční krize a v médiích se psalo o finanční katastrofě a dokonce i konci amerického kapitalismu, byl Glickenhaus vlastně optimistou. Vzhledem k tomu, že na vlastní kůži zažil depresi třicátých let, rozeznával značné rozdíly mezi oběma krizemi. V jednom rozhovoru uvedl, že na rozdíl od třicátých let vlády po celém světě „házejí na problém tolik bilionů, že recese nebude příliš hluboká ani dlouhá.“ Poukázal i na roli médií: „Média zdůrazňovala negativa do takové míry, že se trh propadl do hlubin, což nějakou dobu potrvá, přestože nás čeká jen jeden či dva roky recese.“

 

Investiční filozofie Setha Glickenhause

Glickenhaus byl trpělivý kontrarián, rád plaval proti proudu. Vyhýbal se populárním (žhavým) akciím. V druhé polovině devadesátých let „zaspal“ boom technologických akcií. Nebo lépe řečeno se k tomuto divokému večírku nepřipojil. A rozhodně to neměl jednoduché. Za situace, kdy všichni kolem něj dosahovali vysokých krátkodobých zisků, byl jako hodnotový investor vystaven pochybnostem. V lednu 1999 k tomu řekl: „Jistě, bylo to frustrující. Ale lidé kupující akcie se až příliš zajímají o to, kolik peněz vydělají. To je hloupé. Poměr riziko/odměna je to, na co se díváme.“ Časopisu Business Week řekl: „Hlavní otázka, kterou si klademe je, kolik peněz můžeme ztratit. Až poté uvažujeme o tom, kolik můžeme získat“. Následný vývoj mu dal velmi brzy za pravdu. O několik měsíců později, když bublina praskla, se krátkodobé zisky změnily v obrovské (dlouhodobé) ztráty.

Často investoval do nepopulárních akcií, kterým se mnozí vyhýbali. V interview v roce 1997 se například zmínil, že mu klienti psali, aby přestal nakupovat akcie tabákových firem. Zdůrazňoval také, jak zásadní je v investování trpělivost: „Náš tým občas koupí věci [akcie] předčasně, protože jsou to výhodné nákupy a je tam růstový potenciál. Nicméně přesto tam mohou být nějací opozdilí prodejci, kteří nás pošlou trochu více k zemi. To se stává. V tomto mezidobí trpím. Každopádně jestli byl úsudek správný, že to bude stát za to, tak nakonec vydělám spoustu peněz.“ 

Na otázku, jak hledá levné akcie, mimo jiné odpověděl: „Uprostřed noci se vzbudím a myslím na akcie. Čtu noviny. Čtu časopisy. Čtu výroční zprávy.“ Není divu, že byl Seth Glickenhaus úspěšný. Takto svědomitě a „postaru“ dnes investuje jen málokdo.

MI-AS744A_GLICK_D_20081005183436Pan Seth Glickenhous, říjen 2008